Načítání...

Placido Palitayan – Rozhovor s Filipínským léčitelem

Duchovní operace na Filipínách – Placido Palitayan

Placido Palitayan je velmi nadaný léčitel a duchovní operatér působící ve filipínském městě Baguio. Je mi ctí, že jsem s ním mohl udělat rozhovor poté, co operoval tři lidi včetně mě.

Howard: Mohl byste mi o operacích, které jste právě provedl, povědět víc?

Placido: Nejsem klasický lékař, takže nemohu poskytnout přesný lékařský popis a vysvětlení. K léčení používám celou svou bytost: má mysl, srdce a duše se modlí k bohu za vaše uzdravení. Právě tajemství, které nazýváme bohem nebo energií, je základem léčení. Naše těla jsou komplexní a problémy často vznikají z emocí. To se týká každého, ničí zdraví není zcela dokonalé. Ale naše mysl ve spojení s bohem dokáže v každém okamžiku našeho života dělat zázraky

Howard: Všiml jsem si, že než začnete s léčením, používáte modlitby a meditaci. Poté do vás vstoupí tato vnější síla a vy můžete začít otevírat tělo k operaci. Vnímáte to stejně?

Placido: Ano, v zásadě je to tak. Když léčím, mám prázdnou mysl. Jsem jen prostředkem, skrze nějž proudí léčivá božská síla. Stejně tak pacient se musí uvolnit, mít otevřenou mysl a nemyslet na problémy, aby do něj mohla přejít božská síla a proudit celým jeho tělem.

Howard: Zní to podobně tomu, co říkají ostatní duchovní léčitelé.

Placido: Právě tak léčení funguje.

Howard: Cítil jsem se s vámi velmi klidný a uvolněný. Teď mi je ještě lépe, mám pocit větší jasnosti.

Placido: Já vím.

Howard: Jak víte, vozím na Filipíny skupiny Evropanů a Američanů. Rádi by o vás jako léčiteli věděli víc. Řeknete mi, jak jste s léčením vlastně začal?

Placido: Myslím, že to byl boží záměr, který nelze racionálně vysvětlit. Zlomil jsem si prsty, když mi bylo devět let. Zůstal jsem po škole s kamarády. Začalo se stmívat a abych se stihl dostat domů, než začne tma, běžel jsem lesem. Najednou jsem zakopl o kámen a spadl na ruku. Prsty se mi přetočily úplně do protisměru. Myslel jsem si, že tím jsem si navždy zničil ruku. Byl jsem přitom tak mladý. Začal jsem se modlit, to bylo jediné, co jsem mohl dělat. Ale nemodlil jsem se tak, jak nás to učili v kostele. Tahle modlitba byla krátká, ale velmi hluboká, přímo z mojí duše. Už si ani nepamatuji, jaká slova jsem tehdy použil. Poté jsem ruku promnul a trochu jí zatřásl. Byla zcela v pořádku.

Došel jsem domů a ani jsem nemohl mluvit, jak jsem z toho byl překvapený. Další den ve škole po mě učitelka chtěla odpověď na nějakou otázku. Slyšel jsem ji, ale nedokázal jsem nic říct. Byl jsem jakoby v transu. Učitelka mi zamávala rukou před obličejem. Viděl jsem ji, ale stále jsem nedokázal nic říct. Až poté, co se mě dotkla, jsem byl schopný odpovědět: „Ano, paní učitelko.“

Od té doby jsem musel přestat chodit do školy, mysleli si o mě, že jsem se zbláznil. Odešel jsem tedy sám do hor. Nebyl tam nikdo, jen cukrová třtina. Takže jsem se živil třtinou a celou dobu jen přemýšlel. I to mě utvrzovalo v přesvědčení, že jsem se asi doopravdy zbláznil. Pak jsem si ale řekl: „Co tady vůbec dělám?“ Navíc tak velkým množstvím cukru jsem si ničil zdraví. V těchto chvílích u mě začalo vznikat to, čemu říkám duchovní vědomí. Kdykoli jsem poté někoho potkal, věděl jsem, jestli je člověk nemocný nebo nešťastný. Uvědomil jsem si také, že s lidmi dokážu mluvit tak, aby se uvolnili a cítili se dobře. Říkali mi: „Nejsi blázen, protože víš, jak nám pomoci od problémů.“ Byl jsem velmi mladý a odpovídal jsem jim, že nevím přesně, co dělám. Ale neměl jsem co ztratit. Začal jsem lidem říkat, co jsem viděl, a oni mi věřili.

Když přišli misionáři a začali mluvit o bohu, jejich slova mě přitahovala jako magnet. Sblížil jsem se s nimi a začal s nimi putovat mezi vesnicemi. Když jsem se někoho dotkl, začal se cítit lépe. Došlo mi, že to je to, o čem se mluví v bibli. Později na mě misionáři začali žárlit, lidé se radši bavili se mnou než s nimi.

Misionáři mě již mezi sebou nechtěli a tak jsem byl opět sám. Měl jsem pocit, že mě nikdo nemá rád. Začal jsem pracovat, abych se nějak uživil. Byla to těžká fyzická práce na stavbách a v kamenolomech. Je to dlouhý příběh, ale časem jsem se seznámil s velkým duchovním léčitelem. Byl to Eleuterio Terte. První léčitel, který začal dělat duchovní operace. Poté jsem potkal další, jako byli Tony Agpoa a Ricardo Gonzales. Chtěli, abych pracoval s nimi. Nemohl jsem se rozdělit na třetiny a nakonec jsem se rozhodl pracovat s Gonzalesem. Stále jsem byl velmi mladý a ani jsem nemluvil anglicky. V srpnu 1958 jsem s ním cestoval do Austrálie a poté jsem si dokončil vzdělání.

Howard: Můžu se zeptat, kolik vám je let?

Placido: 65.

Howard: Vaše léčení se vyvíjelo v průběhu let, nyní jste v něm velmi sebejistý. S magnetickým a duchovním léčením jste také začínal?

Placido: Ne začátku mého studia s Gonzalesem jsem navštívil kmen lovců hlav. Jeden muž měl velký nádor. Začal jsem mu v té oblasti dělat magneticku masáž, najednou se jeho tělo otevřelo a ven vyšla krev. Nevěděl jsem, proč a jak se to stalo. Pak jsem se otočil a spatřil náčelníka, jak drží velkou kost a chystá se mě zabít. Myslel si, že když z pacienta vyšla krev, musel jsem ho zabít. Chtěl mi srazit hlavu, ale kost se mu zlomila vejpůl a nemohl ani pohnout rukou. Pak si všiml, že krev již neteče a rána se zacelila. Pacient se zvedl a začal se smát. Náčelník se také usmál a řekl mi, abych zůstal a byl hostem jeho rodiny. Řekl jsem mu: Děkuji, ale nepatřím sem. Mé místo je všude tam, kde lidé potřebují mou pomoc.

Howard: Tak jste si tam aspoň udělal kamarády. S lovci hlav se hodí být zadobře.

Placido: Ano, náčelník mě nejdřív chtěl zabít, ale pak jsme se stali dobrými přáteli. Poté jsem se vrátil zpátky do Baguia a přidal se k ostatním léčitelům. Nepokračoval jsem v duchovním léčení, myslel jsem si, že to se mi podařilo pouze jednou. V Baguio jsem potkal Tonyho Agpou, který pracoval se stovkami lidí. Řekl mi: Placido, jsem unavený, už je pět hodin a na léčení ještě čeká tolik lidí… Nabídl jsem mu pomoc a během půl hodiny jsem všechny čekající vyléčil duchovní operací. Postupoval jsem velmi organizovaně, všichni přicházeli již připravení a já jsem rovnou léčil. Tony byl překvapený, že jsem vše zvládl tak rychle. Můžu vyprávět spoustu příběhů, ale jediné, co chci, je mít v duši klid. Dávám duchovní rady, ale nemluvím o náboženství, to je výtvor člověka. Bůh je pro mě nejdůležitější. Snažím se předat své znalosti synovi, aby mohl v mé práci pokračovat.

Howard G. Charing organizuje mezinárodní workshopy na téma šamanismu. Pracuje se šamany a léčiteli v Andách, Amazonském pralese a na Filipínách. Je autorem knihy Plant Spirit Shamanism.

Spolupráce filipínských duchovních léčitelů Placida Palitayana a jeho syna Josui Palitayana v České republice

error: Obsah je chráněn proti kopírování !!